Poctivý blog o poctivých potravinách

DSC00342

Na krůtím mase si pochutná úplně každý, říká Ivan Horák

Na počátku 90. let, kdy se Kydlinov vrátil původnímu majiteli, byly všechny stavby v tak žalostném stavu, že jeho tehdejší uživatel, Státní statek Smiřice, měl v plánu jej vybydlet a zbourat. Přesto se rodině Ivana Horáka podařilo navázat na hospodářskou tradici. Prázdný mlýn postupně přebudovali na linku na výrobu krmných směsí pro hospodářská zvířata, chlév proměnili na výkrmnu prasat.

Chov prasat se na statku v Kydlinově nakonec ale rozhodli z několika důvodů ukončit. Hlavním důvodem bylo uzavření blízkého masakombinátu v Březhradě, takže prasata pak museli vozit na porážku až do vzdáleného Vrchlabí. „A pak tu byly i ekologické aspekty. Chov prasat jsme provozovali v relativně těsné blízkosti našeho obydlí a byl významným zdrojem zápachu a výskytu much. Problém byl i s umístněním polních hnojišť pro uskladnění poměrně značného množství hnoje s ohledem na lokalizaci statku Kydlinov na okraji zástavby Hradce Králové a v těsné blízkosti řeky Labe i Velkého Labského náhonu, který protéká přímo areálem statku,“ vysvětluje Ivan Horák, proč se nakonec rozhodli nahradit chov prasat chovem krůt těžkého typu.

„S chovem krůt a krocanů nám odpadly ekologické problémy, zmizel zápach i mouchy a objem hnoje se výrazně zmenšil. Krůty (i krocany) prodáváme převážně rozkrmené na domácí dokrm (po dosažení stáří 7 týdnů), a dále pak vykrmené nekuchané a část i vykuchaných v rámci povoleného prodeje ze dvora,“ říká Ivan Horák.

Kuchané krůty ze statku Kydlinov dosahují hmotnosti až 16 kg, krocani i okolo 30 kg. Je to váha, kterou spotřebiteli žádný maloobchod (ale ani např. Makro) nenabízí. Běžně je k sehnání krůta velikosti midi (váží cca 6–8 kg), ale těžší kusy už běžné nejsou. Ročně jich tu prodají na 3,5 tisíce.

Do Kydlinova proto míří milovníci letního grilování, kteří mají rádi změnu. Větší zájem je o vykuchané krůty. Zákazník si raději připlatí, než aby sám škubal peří. „Řada lidí je už trochu zhýčkaných. Někteří zákazníci nám říkají, že nesnesou zápach poraženého zvířete. A mnoho lidí si už ani s kucháním neumí poradit. I my kucháme krůty ručně, protože například automatickou linku na kuřata není možné z důvodu velké hmotnosti a rozměrů krůt přizpůsobit,“ upřesňuje Ivan Horák. Z dietetického hlediska je krůta mnohem vhodnější než jiné maso. Nemá praktický žádný tuk a výtěžnost masa z krůty je zhruba 80procentní.

„Říká se, že z krůty získáte sedmero druhů masa. Někdo má rád řízky, někdo zase čínu, někdo krůtu usmaží, jiný upeče. Krůtí prsa mají maso světlé, na stehnech je zase maso tmavší. Každý si vybere. Krůtího masa se nikdy nepřejíte!“ směje se Ivan Horák.

„Před Vánoci byl pro nás větší problém sehnat brigádníky než se vypořádat s covidem. O ruční práci stojí jen málokdo. Proto uvažujeme o výstavbě porážkové linky. Ovšem základním problémem je finanční náročnost takové akce, která by musela být financována z vlastních zdrojů, protože dotační programy zaměřené na zpracování zemědělské produkce jsou v důsledku schválených preferenčních kritérií fakticky určeny jen pro stávající zpracovatele. Začínající zpracovatel bohužel nemůže získat dostatek bodů, protože nemá žádné oceněné výrobky či certifikované výrobní postupy,“ vysvětluje Ivan Horák.

Na konci dubna se tu prodávala sedmitýdenní krůťata na dokrmení. „Vykrmit mladou krůtu není vůbec jednoduché. Krůta je daleko náchylnější k nemocem než třeba mladé kuře. Je důležité, abyste ji nastartovali dobrým krmením. Zákazníci si proto spolu s krůtami kupují i naše krmné směsi, které obsahují bílkoviny, sójový šrot, obilí a samozřejmě i další minerálie, aby měly v pořádku kosti,“ uvádí Ivan Horák.

Hlavní činností společnosti Statek Kydlinov je rostlinná výroba (hospodaří na 1200 ha orné půdy) se zaměřením na pěstování potravinářské pšenice, sladovnického ječmene, cukrovky, řepky, máku, kukuřice a cibule. Odbyt směřuje výhradně k osvědčeným odběratelům v rámci České republiky.

„O vývoz mimo naši republiku neusilujeme, protože to považujeme za rizikové. Uvedu vám to na příkladu: Prodáme potravinářskou pšenici firmě Mlýny J. Voženílek, která sídlí dva kilometry od naší farmy ve Světí. Když nám ale pšenici napadne brouk, tak nám ji Mlýny vrátí. Ale dovedete si představit, že nám ji budou vracet z místa vzdáleného několik stovek kilometrů?

Problematika rostlinné výroby je značně složitá. Vím, že o zemědělcích koluje spousta vtipů na téma počasí. Ale my máme opravdu každý rok jiné počasí, jiné teploty a z toho důvodu se šíří jiné choroby plodin i jiné druhy škůdců. Letos např. letí cena obilí nahoru, jeho cena je o tisíc korun za tunu vyšší, než bývala. Ale kdo to mohl vědět? V předchozích letech měla Evropská unie problém s jeho odbytem, protože teritoria, kde je obilí nedostatek, mám na mysli severní Afriku, tj. Egypt, Alžír, Maroko nebo Libyi, si postupně zabralo Rusko, které dokáže obilí dodávat levněji. A to pamatuju časy, kdy Sovětský svaz na tom byl tak špatně, že musel dovážet na 20 miliónů tun pšenice z USA!“ popisuje každodenní peripetie zemědělců jednatel statku Kydlinov Ivan Horák.

***

Historie statku Kydlinov sahá až do 16. století, kdy jej jako mlýn založil hradecký měšťan Mikuláš Kydlin. Od té doby měnil mlýn často své majitele, od roku 1799 až do znárodnění v roce 1948 patřil rodině Střemchů. Potomkům původních majitelů byl areál statku a mlýna vydán v rámci restitucí v roce 1991. Od té doby na statku hospodaří rodina Ivana Horáka.

Další články z blogu