Poctivý blog o poctivých potravinách

0229

„Zemědělství bylo sociální vždycky,“ říká majitelka ranče v Hoslovicích

„Hlavně ten článek napište tak, aby z něj pak bylo jasné, že od nikoho nic nechci, hlavně peníze ne,“ kladla mi na srdce po skončení našeho rozhovoru majitelka ranče v Hoslovicích Terezie Daňková.

Na ranči pořádá mistrovství republiky v rodeu a sní například o tom, že jednou bude existovat studijní obor Kovboj. Náš rozhovor je ale na jiné téma. Paní Terezie je velkou zastánkyní sociálního zemědělství. Je otevřená ke spolupráci s lidmi, kteří právě neprožívají své nejšťastnější životní období. Neváhá jim v této situaci podat pomocnou ruku.

„Já to odjakživa beru tak, že na vsi nám ani nic jiného nezbývá. Vždyť jsme tam »pro vesnici«! Oni nikoho jiného nemají! Když soused potřebuje vyvézt suť, tak zavolá mně. Rozsah sociální práce na vsi je ze strany zemědělců obrovský. Já nejsem zdaleka jedinou sociální farmářkou. Možná o tom jenom víc mluvím,“ směje se paní Terezie.

Možná je to i tím, že je díky koním a ranči víc vidět. Ale tvrdí, že naprostá většina farmářů okolo ní s obcí a její komunitou spolupracuje. Na vesnické farmy chodí pomáhat lidé, kteří by jinam už ani nedošli. „Ale kdybyste těmhle zemědělcům řekli, že jsou sociální farmáři, tak se kvůli tomu nesmírně urazí!“ říká paní Terezie.

Příslušnost k obci je něco, na co jsme dnes už bohužel zapomněli. Na jednu stranu bychom chtěli mít svobodu ve všem možném, ale na druhou stranu, jakmile přijde nemoc nebo nechtěné těhotenství, tak se současné malinké rodiny hroutí a nedokážou si s touto novou situací poradit. Děti rodičů, kteří se rozvedli a pořídili si rodinu novou, náhle z původní rodiny vypadávají, jako by nikam nepatřily.

Paní Terezie přiznává, že z lidí, kteří u ní prošli nějakou formou podpory, si za tíživou situaci, ve které se ocitli, ve většině případů mohli oni sami. Většina z nich měla problém s autoritami nebo velké komunikační a další problémy. Poznala takových lidí pestrou škálu: od důchodců, lidí s mnohačetnými exekucemi, samoživitelek, dětí z rozpadlých rodin až po bezdomovce…

„Těch případů mám desítky. Vždycky mi připadalo normální těmto lidem nabízet různou formu pomoci. Ať už tím mám na mysli peníze, ubytování nebo svůj čas a empatii. Ale nikdy jsem za tuhle podporu od nikoho nic nechtěla,“ říká paní Terezie. Zamýšlí se dále nad tím, že kdyby stát na tuto situaci dokázal reagovat, do zemědělství by mohly přijít tisíce lidí a zemědělci by se postarali o jejich pracovní uplatnění, a to jen organizačním lusknutím prstu.

Zatímco za komunistické éry nebyla o pracovníky v zemědělství nouze (i díky povinnosti pracovat 8 hodin denně), po třiceti letech od sametové revoluce máme o pracovníky v zemědělství nouzi. A také tu najednou máme řadu lidí, kteří současnému tempu ekonomického systému nestačí (nebo nechtějí stačit), a podpůrné mechanismy pomoci, které fungovaly dřív, už nefungují.

„Těmto lidem by možná pomohlo, kdyby jim systém umožnil někde rok pobýt a dělat jednodušší práci. Všechno by měli snazší, kdyby věděli, na které dveře mohou zaklepat, která z farem je na ně připravená – od ubytování počínaje ochotou podat pomocnou ruku konče,“ přemýšlí paní Terezie a dodává, že ne vždy tito lidé potřebují pomoc finanční.

Neformálně tato před systémem neviditelná pomoc funguje roky. Paní Terezie by si přála, aby fungovala daleko systémověji. Farmář má přece jen omezené možnosti pomoci. Člověk, který se v životě ocitne takzvaně na dně, potřebuje různé druhy pomoci: od rady, co dělat s exekucemi, přes psychologickou pomoc nebo pomoc s dítětem samoživitelce. A na to už ne vždy najde farmář sílu.

„Pro nás zemědělce, kteří jsme ochotní těmto lidem různou formou pomáhat, je hodnota člověka na farmě v tom, že ho tam vůbec máme. Lidé, kteří jsou ochotní u nás pracovat, se neřídí pevně stanovenou pracovní dobou. Jsou dny, kdy se na farmě pracuje tři hodiny, a pak jsou dny, kdy je dvanáct hodin práce denně málo,“ říká paní Terezie. Zemědělství funguje 24 hodin. „Potřebujete v něm lidi, kteří budou na statku bydlet a žít a nebudou mít potřebu jezdit někam jinam. Potřebujete lidi, kterým bude klid statku vyhovovat. Díky nim nezůstává areál opuštěný, a to není málo,“ vysvětluje.

„Vždyť zemědělství bylo sociální vždycky. Na každém statku byl nějaký Pepík. Statek svou strukturou umožňuje lidem, kteří mají problém začlenit se do současného zrychleného světa, najít si na něm své místo a uplatnění. Statky proto odjakživa přitahovaly tento typ lidí. No a když už na statku takové lidi máte, tak se o ně musíte řádně postarat,“ vysvětluje paní Terezie a uvádí jako příklad příběh bezdomovce, kterému kdysi pomohla. „Přišel k nám jednou takhle v pátek večer v roztrhaných botách, doslova na smrt hladový. Pomohla jsem mu a spolupráce s ním roky výborně fungovala! Ovšem jen do té chvíle, než se rozhodl vrátit se zpátky na ulici. I takových příkladů mám bohužel dost. Přesto vím, že pro člověka, který se dostane do tíživé životní situace, není s největší pravděpodobností vůbec samozřejmé dva roky u mě vydržet a od pondělí do pátku plnit základní povinnosti. A proto si umím vážit i lidí, kteří nakonec odejdou,“ vysvětluje Terezie Daňková.

Za tuto formu pomoci nechce žádnou finanční podporu od státu už proto, že nedokáže zaručit, že vzájemná spolupráce s těmito lidmi bude pokaždé funkční. Případů, kdy v půl sedmé ráno přišla s tím, že se jde krmit dobytek, a místo člověka našla na posteli papírek se vzkazem „jsem pryč“, je také dost.

„Není možné, aby k nám na farmu pak přišel úředník a říkal mi, jak přesně jsem se měla nebo neměla zachovat. Takhle to nefunguje a fungovat nemůže. Musí to být vždycky jen mou věcí a na mou zodpovědnost, protože tento druh pomoci vychází víc z citu než z pravidel. Pravidla jsou mi v tomto případě spíš na překážku,“ uzavírá náš hovor Terezie Daňková.

Na její ranč v Hoslovicích se sjíždí lidé z dalekého okolí k finálovému mistrovství České republiky v rodeu. Westernový svět a kovbojština je atraktivní nejenom pro děti Terezie Daňkové, ale i pro desítky dalších dětí z Lichtenštejnska, Bavorska, Čech i Slovenska, které se rodea účastní každý rok. A pro další stovky dětí, které rodeo sledují jako diváci.

Pro zájemce uvádíme, že rodeo v Hoslovicích se bude konat 16. září 2023.

***

Firma Náhoří s.r.o., používající marketingový název Farma Hoslovice, sídlí v Hoslovicích (na pomezí Jihočeského kraje a Plzeňského kraje. Chovají tady 10 koní a 230 kusů dobytka a brzy tady najdete automat na farmářské potraviny (nejen jejich vyzrálé maso, ale i vejce, mošty a další dobroty od spřátelených farmářů).

Pavlína Havlová

Další články z blogu